1 3 2
Aneta Langerová > Novinky > Nikdy jsem nevěřila, že jde hrát fotbal potmě, říká Anet - kopie

Nikdy jsem nevěřila, že jde hrát fotbal potmě, říká Anet - kopie

17.12.2013

Aneta v v knihkupectví Neoluxor krátce zabilancovala nad letošními úspěchy Světlušky. 

"Udělali jsme mnoho nových projektů, do kterých se hojně zapojovala veřejnost. Jsem ráda, že se všechno povedlo," podotkla Langerová na úvod a připomněla například autobus s Kavárnou potmě, který objíždí republiku a ve kterém si pasažéři vyzkouší život v temnotě.

Jak se vám líbí letošní kalendář NF Světluška? Co nejvíc?

Kalendář je krásný. Těším se, že mi bude zdobit domov po celý příští rok. Nejvíce mě zaujala hned titulní strana kalendáře, kde je kresba Františka Tichého s názvem Vysoká škola III z roku 1947. Je to nádherný obraz, který nabádá k zamyšlení a zároveň vyzařuje jistým klidem. Někde jsem se dočetla, že svět Františka Tichého je opravdu tichý, vyžaduje klid a pohroužení a jako odměnu nabízí útěchu duše. To je přesně to, co cítím, když vidím jeho obrazy. Také mě nadchla Dáma s deštníkem a psem, která je vyobrazena v kalendáři Světlušky v měsíci říjen. Jistá paní, která kráčí deštěm, velmi upoutala moji pozornost. Obrazy Františka Tichého jsou příběhy. Mám takové umění velmi ráda.

Mluvila jste sama do jeho konečné podoby?

Do podoby kalendáře bych si netroufala mluvit. Se Světluškou na tomto projektu spolupracuje pražská Národní galerie, věděla jsem, že kalendář je v dobrých rukou.

Zmínila jste, že jste patronkou NF Světluška už osm let. Co vám tato doba dala, a dokázala byste vyzdvihnout jeden konkrétní nezapomenutelný zážitek z tohoto období?

Osm let je dlouhá doba, nedokážu asi vyzdvihnout pouze jeden nezapomenutelný zážitek, protože jich bylo nespočet. Vybavuje se mi rok po roce, každý nový projekt, který se Světlušce podařil realizovat a měl pozitivní ohlas u široké veřejnosti. Jako je například Kavárna POTMĚ. Několikrát jsem seděla v té černočerné tmě s někým, kdo je pro mě důležitý, koho si vážím a měla jsem možnost s ním chvíli mluvit. Jsem za tyto okamžiky vděčná právě Světlušce.

Máte mezi nevidomými přátele?

Poznala jsem za ten čas mnoho nevidomých. Nejvíce mi přirostl k srdci Radim Vojtek, se kterým se znám nejméně sedm let. Nazpívali jsme spolu první píseň pro Světlušku, následně jsem ho pozvala několikrát jako hosta na své koncerty a turné. A tento rok jsme spolu nazpívali další píseň s názvem Jdem tmou, která v nových aranžích a v jeho podání úplně rozkvetla. Je krásné vidět vývoj jednotlivých lidí. Byl to tehdy vlastně docela malý kluk, dnes je z něho sympatický a charismatický mladý muž. Světluška mě však také seznámila s vynikající klavíristkou Ráchel Skleničkovou, kterou podobně jako Radima znám už opravdu dlouho a mám možnost vidět, kam její život směřuje a jak se vyvíjí i v oblasti hudební.

Kam se tedy vyvíjí?

Je především velmi talentovaná a má obrovský dar přenášet emoce na své publikum. Nesmím však zapomenout na Kateřinu s Honzou, se kterými se potkávám každý rok a kteří mě nedávno učili hrát fotbal potmě, futsal. Nevěřila jsem jim, že můžou hrát fotbal, když nevidí, ale rychle mě přesvědčili o opaku. Moji nevidomí přátelé jsou pro mě velmi inspirativními bytostmi, kterých si opravdu a z celého srdce velmi vážím a obdivuji za jejich přístup k životu. Myslím, že nevidomý toho kolikrát vidí víc, než člověk, který není postižený slepotou.

 



Článek uvedl server Deník