Křest cd Dotyk - Akropole od Itule

Tak nevím. Je úterý 19.6.2007, a jak jsem se na dnešek těšila, tak mám teď divný pocit. Říká se, že když se někam nechce, tak to dobře dopadne. Snad, doufám, uvidíme ...

Blíží se půl dvanáctý a my jedeme s Prďolkou pro kytku. V prodejně nás nasměrují do chladící místnosti, kde (já s drkotajícíma zubama, zato Prďolka libující si, jak je tam krásně - holka jedna horkokrevná :-)) vybíráme asi z 30-ti druhů růží ty pravé, jedinečné. Volba padla na oranžové a za stanovenou částku jich můžeme koupit šedesát. Takový hezký počet. Teda jen do tý doby, než se je doma pokusíme svázat do přijatelného tvaru. Nakonec se nám to, s krveprolitím a vypětím sil:-), snad povedlo. A to už přijel Aleš a vzápětí i Ava, takže můžeme vyrazit směr Praha. Jenže kam s kytkou? Samozřejmě do kbelíku s vodou, ale to se pak nevejde do kufru. Tak snad před přední sedadlo? Sotva ujedeme pár metrů, už protestuju, že tam zase moc svítí sluníčko. Takže další přesun, tentokrát před zadní sedadlo. Ták, ještě stínítko do okna, klimatizaci na 18°C (až si Aleš stěžuje, že mu při řízení nastydnou kolena:-)) a jedeme! Musím klukům poděkovat za trpělivost, protože i přes stěhovací manévry a moje četné hysterické výkřiky "Ježíš, už začínají klopit hlavičky!?", mne nevysadili a jen mi doporučili, ať na benzínce pro ně (tedy pro růže:-)) koupím Viagru, že se zase postaví.:-)

Po pro mne lehce stresující cestě nakonec dorazíme v pořádku do Akropole. Rozhlížím se, a hele támhle je Stibi, Vokurka, Kikina, Alice, Labi, Větrník,... Je fajn zase vidět známé tváře. Průběžně se vítáme (pro nezasvěcené to musí být docela zajímavá podívaná, tohle všeobecné objímání, ale nakonec ať vidí, jaký jsme družný fanclub :-)). A už se blíží 19. hodina. Atmosféra začíná houstnout. Tak kdypak asi otevřou? Že by teď? Chvilka očekávání ... a zase nic. Nakonec nás přece jen dovnitř pustí (taky jak jinak:-)). Rozmístíme se před pódiem a čekáme, čekáme ... A najednou opona a na ní běží klip k Malé mořské víle a Anetka zpívá ..... pozpátku? Nebo že by se začala učit blíže neurčený východoasijský jazyk? Nemám možnost to dlouze zkoumat. Opona vyjíždí a tam už je Anetka naživo. Tý to sluší!! A jaká je hovorná, družná, hopsavá, hlas jak zvon a nová kapela (kytarista a.m.almela, baskytarista Martin Ledvina, bubeník Štěpán Smetáček a klávesista Jakub Zitko) se rozhodně neztratí! Teda to je nářez! "Staré" písničky střídají nové. Občas Anetku překvapíme tím, že už umíme i nové texty. Občas mile překvapí ona nás, že některý trošku zapomene:-) Taky dojde na Píseň pro Světlušku, kde ji se zpěvem pomáhá Radim. Balónky lítají, náramky svítí, hopsáme, zpíváme, je horko na padnutí, ale rozhodně to stojí za to! Mám pocit vzájemného souznění v sále. Ještě samotný křest CD, kmotry je Michal Hrůza, Jan Muchow a Nikola. (Ty jo, ono už se prodalo 30.000 ks?) A jedeme dál. Nevím proč (na CD mám jiné nejoblíbenější), ale tady mi v paměti nejvíc uvízly písničky Vysoké napětí, Jiný sen (neboli čtyřka:-)), Poplach a Desetina. Ale co mne opravdu dostalo, to byla Voda živá. Chvíli jsme zpívali s Anet, chvíli sami a najednou se vyrojili další pánové s bubnama a dělali doprovod. Ještě teď mě mrazí. A pak už úklona, potlesk, skandování "ještě jednu", někdo křičí "nebo tři":-). Nakonec je to "jen" jedna, ale zato Němá. A KONEC. I když zas ne tak úplný. Ještě jsme na chvilku zašli na kus řeči do hospůdky a to byla taková třešnička na dortu.:-)

Lidičkové děkuju, bylo mi s vámi moc fajn.:-)

Itule

P.S.: Přestože jsem na dnešek spala jen tři hodiny a jsem úplně vyřízená, na včerejší večer URČITĚ nezapomenu! To totiž ani není možný. Byl to, alespoň pro mne, naprosto úžasný večer.:-)