Energy Fest-K.Vary od Simony

Karlovy Vary a ČEZ ENERGY FEST

Na Mezinárodní filmový festival do Karlových Varů jsem se chystala už dlouho, protože Terča tam byla s Ivi už několikrát a moc se jim tam líbilo. Letos se v rámci festivalu konal hudební festival, kde kromě jiných vystupovala i naše hvězda Anetka, a to byl tedy velký důvod se tam konečně vypravit. Domluvily jsme se s holkama, že vyrazíme už někdy brzy dopoledne, abychom si mohly pořádně prohlédnout město. Já jsem z Litoměřic do Prahy odjela už v pátek, abychom ráno opravdu vyrazily včas. Večer ještě probíhaly diskuse co si oblečeme a hlavně jaké boty nazujeme, protože počasí je letošní léto nevyzpytatelné a předpověď zněla neurčitě. Prý bude 30 stupňů a bude pršet. To je výborná předpověď pro člověka, který bude čas venku trávit od dopoledních hodin až do brzkých ranních hodin druhého dne. Nakonec jsem rozhodla, že si vezmeme pantofle a do kufru botasky. Jedeme autem a tak to auto doveze. Byly jsme domluvené ještě s dvěma kamarády, Pavlem a Martinem, že vyrazíme v 10 hodin a přesně podle plánu jsme také vyrazili směr Vary. Cesta nebyla jednoduchá, protože i přes navigaci Helgu, na kterou se většinou můžeme spolehnout to neprobíhalo úplně dobře. Potkali jsme objížďku a najeli asi 20 km navíc. Nějaká auta si to mířila jinudy a my je považovali za blázny, ale při zpáteční cestě jsme zjistili, že blázni jsme byli my, protože se tam dalo normálně projet. Stačilo jen chvíli vydržet jednosměrný provoz řízený semafory. Pak nás navigace navedla někam do slepé ulice, která měřila asi 10 km a na jejím konci byla velká cedule, že nájezd byl zrušen. Nakonec jsme se tedy trefili a už mířili správným směrem. Terča do navigace zadala jako cíl trasy parkoviště a ono nás to vedlo někam do lesů až jsme dojeli na letiště, kde bylo akorát k odletu připraveno letadlo. Udělali jsme malou exkurzi letadla (pohledem z dálky) a otočili jsme to. Další zadání pro Helgu znělo nákupní centrum. Když jsme konečně dojeli k Tescu, lilo jako z konve, ale osazenstvo auta mělo po té strastiplné cestě pořádně zaplněné měchýře, a tak nám nezbývalo než vyběhnout a hledat záchodky. Martin měl ve Varech nějakou známou, a tak se dal do telefonování, aby zjistil, kde bude nejlepší parkovat. Bylo nám řečeno, že máme zajet k Intersparu, a nebo na tržnici a dál se dopravovat buď autobusem nebo pěšky. U Intersparu jsme si dali kávu a já jsem zjistila, že cesta autobusem trvá 15-30 minut, a tak jsme nakonec nalezli zpátky do auta a vydali se na další cestu pravděpodobně někam k tržnici. Ivi už byla na mrtvici a Martin, který se dal do navigování podle mapy zakoupenou v Intersparu se nakonec projevil podobně jako Helga a jezdili jsme pořád dokola. Ivi chtěla zaprakovat u Penny, ale to jsem se zase bála já, protože na cedulích bylo upozornění, že je to jen pro zákazníky a těžko bychom vysvětlovali ve dvě v noci, že tam nakupujeme. Pak jsem zahlídla u vody stát nějaké vraky a asi dva automobily v řadě, a tak jsme to tam píchli. Byly dvě hodiny po poledni a byla pořádná
 bouřka. Seděli jsme v autě a opět rozmýšleli co si obujeme. Venku tekly potoky a Terča mě samozřejmě neposlechla a botasky si nevzala. Naše první cesta po skončení bouřky vedla do nejbližšího obchodu s botami a Terčina svéhlavost mě zase stála o nějakou tu korunu navíc. Měla jsem jí nechat mrznout, ale mateřský pud se prostě nezapře?. Nakonec začalo svítit sluníčko a už nám ke spokojenosti chybělo jen naplnit břicha, protože jediné co jsme ten den jedli byla ráno snídaně. Dali jsme se tedy do hledání nějaké obstojné restaurace. Padla nám do oka zahradní restaurace, kde nebylo u žádného stolu pět míst, ale byli tam nějací ochotní lidé, kteří se přesunuli a uvolnili nám místo. Musela jsem si utřít židli a vyměnit polštářky, protože ani tomuto místu se bouřka nevyhnula. Když jsme se konečně usadili, tak jsme zjistili, že mají jen smažené sýry, na které nikdo neměl chuť, a tak jsme se v tichosti přemístili do vedlejší restaurace. Tam nás po patnácti minutách upozornila nějaká
 paní od vedlejšího stolu ať nečekáme, že se obsluhy stejně asi nedočkáme. Dali jsme na ní a šli zase o dům dál. Došli jsme až k Thermalu a tam nás vítalo snad šest různých předzahrádek. Před jednou jsme si vyhlídli v jídelním lístku nejaké mňamky a nevšimli si, že je pod ním velká šipka jiným směrem než jsme se vydali. Po usednutí a prohlídnutí jídelního lístku jsme zjistili, že se nacházíme v Pizzerii a mňamky , které jsme si vyhlídli tam nemají. Následoval další přesun a tentokrát už poslední.
Terča tedy v další restauraci zjistila, že nemá tašku a deštník a musela se vracet, ale na to už jsme zvyklá. Myslím, že jednou někde nechá hlavu. Po obědě, který větší hladovci nazvali ochutnávkou jsme se přesunuli do cukrárny, kde následovalo takzvané doražení se něčím sladkým. Nakonec z prohlídky Varů nic nebylo, protože než jsme se naplnili bylo pět odpoledne a Terča začala šílet, že v půl šesté je Klus, a že ho musí vidět, a tak jsme zaplatili a vydali se směr bývalá Spořitelna. Nevím, jak jsem na to přišla, ale vzala jsem si do hlavy, že se festival koná u bývalé Spořitelny. Byli jsme tam přesně na čas, ale kde nic tu nic. Martin se opět ujal telefonování, aby zjistil, že se celá akce koná v Poštovním dvoře, který byl od místa vzdálen cca 2 km. To byl úprk. Na místo jsme doběhli asi na posledních pět Tomášových písniček úplně zpocení. Terča s Ivi se šly ještě procházet, ale já to vzdala. Přidala jsem se k Iric, Hančí, Vokurce, Martě a Woodymu a už jsem se nehnula z místa.
 Později ještě dojela Kikina, MimiJoe a Cherry. Shlédli jsme Toxique, Clou, Nightwork, Support Lesbiens a už se těšili na Anet. Vystoupení jednotlivých kapel bylo dobré, ale byl strašně špatný zvuk. Nejhorší nazvučení měli Supporti a bylo to znát i na Kryštofovi Michalovi, který z toho byl dost rozladěn. Měla jsem obavy, že jestli to nepůjde dobře nazvučit, tak Anet snad nezahraje, ale s malými chybičkami se to docela povedlo a koncert Anet byl opět velký zážitek. Nejdřív se na podiu objevil Martin a začal něco drnkat na kytaru. Vyhlížela jsem vlevo za podiem Anet, ale nakonec se tiše objevila na podiu úplně z jiné strany, řekla Dobrý den a začala hrát a zpívat Vodu živou. Stála jsem jako opařená a ještě netušila, že to nebude jediné překvapení. Po Vodě nám Anet oznámila, že to nebyla jediná změna, a že bude následovat několik premiér. To byl nářez. Jako první zazněla písnička ?Amor? a byla jsem unešená. Pak následovaly písničky, které všichni známe a už si přesně nepamatuji, které a v jakém pořadí. Na to je machr Woodooman a nebudu mu fušovat do řemesla. Z novinek pak zazněla ještě písnička ?Jsem?, která mě oslnila víc než Amor. Písnička má nádhernou melodii a ještě lepší text. Moc se těším až ji znova uslyším. Jako další následovalo ?V bezvětří?, které většina už zná a bylo vidět, že ji znalo několik řad kotle, protože se zpívalo, dupalo, tleskalo a křičelo a prostě to mělo drive. Na Anet bylo vidět, že je spokojená. Kapelu Chinaski jsme pak už sledovali z povzdálí zasažené euforií, která trvá asi ještě teď. Celý výlet bych shrnula asi tak, že jsme si sice moc neprohlídly město, ale zážitek z nových písniček nám už nikdo nesebere. Máme teď to čekání na novou desku asi těžší, ale dočkáme se a určitě to bude stát za to.