Hledání Nového

Už před několika lety, kdy jsem se věnoval z převážné většiny taneční hudbě, jsem nechápal názory ortodoxních kytarovkářů o tom,že taneční muzika je mrtvá a nemůže již nabídnout nic nového. Poslední dva roky se oba směry potýkají totiž úplně se stejným problémem.

Melodická invenčnost jde stranou a vsází se na údernost a expresy - špinavý sound vystřižený jak ze 70. let, limiterem nabušené bicí podmáznuté nosným minimalistickým electro motivem atd.. Mezi tím vším, jako kdyby mezi dvěma mlýnskými kameny, jako hromosvod, je populární hudba, která se téměř stala nadávkou. A tak myslím, že nikdo z protilehlých táborů nemá vyčítat nic těm druhým.

Vždycky jde o jednotlivce, kteří i v tom bahně, do něhož moderní muzika pomalu zabředává, dovedou prosadit něco, co je uvěřitelné, nekřečovité a do jisté míry invenční. Kvůli čemu tyto slova píšu, jsou moje poslední dva objevy - skupina The Twang a zpěvačka Siobhan Donaghy, konkrétně pak alba Love It When I Feel Like This a Ghosts. Pokud na vás jde letargie z neúnavného pátrání po nových objevech v tunách tu méně, tu více, z průměru vybočujících alb, jak kytarové, tak i popové muziky, poslechněte výše zmíněná alba, stojí to opravdu za to.

P.S.: A potom člověk nemá zůstávat přes ty tuny průměrné muziky u svých srdečních záležitostí, u osvědčených autorů, kteří nesklamou, které člověk hájí před okolím,přitom zas takový rozdíl mezi těmi oblíbenými a těmi druhými není. Tak se svět tříští ještě víc... Chovejme v srdci ty interprety, kteří nám přináší do života světlo, a s úctou se chovejme k těm, kteří nám nic neříkají.