Blog

Dne 21. listopadu 2009 se konal pátý, letos již jubilejní, sjezd nejvyšších představitelů strany Planeta pro Anetu Langerovou. Dle předpokladů dorazila Aneta s mírným zpožděním - napůl probuzená, napůl oblečená, napůl učesaná (koloběžku nechala doma), ale ohromně jí to slušelo. Dali jsme Anetě chvíli na to, aby rozlepila své oči, uvědomila si v jakých souřadnicích se nachází a poté se dobrovolně podrobila kulometné palbě našich zvědavých otázek. Nad záludnostmi některých dotazů jsme se bavili nejen my, ale i obsluhující personál, který časem téměř splynul s účastníky sjezdu.

Překrásné pondělí, pravé poledne. Právě papám pálivou papriku. Pikola přemýšlí, proč právě popové princezny. Proč? Protože popová princezna paní Pilarová popěvuje po plesech pár pátků. Potřebuji prostě pošťouchnout. Pohladím Pikolu po pačesech, potřebuje poučit. Pořád přemýšlí.

Půjdu psát písničku. Právě promýšlím první part. Pomalý? Prostý? Povznášející? Pocitový? Přišel první problém. Potím se. Ponechám práci pro producenta.

Půjdu podepisovat plakáty. Potřebuji propisku. Propisku? Prostě psací potřebu. Proboha! Peru prádlo! Pračka pere pomalu. Prohledávám pokoje. Propiska prostě propadla podlahou. Poskakuji, pískám, protože propiskou píše Planička. Podepisuji první plakát. Písmeno po písmeně. Propiska přestala psát. Prekérní pondělní poledne!

Pikola pořád přemýšlí. Přišel program princezen popu. Pikola pozvedl prst. Prý paráda.

?Pozítří přijede paní Provázelová.? Piští Pikola. ?Proboha! Proč právě Provázelka?? Prodává perfektní p

Nasedááát. Jéžiš, kde se zas courá? Už běžím, nemohla jsem najít tenisku. Myslím, že se mi chce na záchod. Zastavíme až na benzínce. Ježiš, to nevydržim ne?!!! No, smůla - jedeme! Jsme všichni? A sakra!! Ta teniska je úplně jiná! Hele, stejně ji určitě nebudeš potřebovat. Proč? Vzali jsme Ti fakt luxusní gumáky. Nejedeme moc rychle? No, spíš pomalu - předjel nás trabant. Máme těžký auto. Kdybys mě pustil na záchod, budeme lehčí!

Támhle už je cedule Malý Šutr. Á zase chčije a chčije ... Snad to s tím blátem nebude tak hrozný. Bude. Dávej pozor na bránu, jednu stranu auta už máme odřenou. Páni, tak to je masakr! Nemohl by mě někdo přenést přes to bláto? Nemohl. Kluci zapadli s bubnem až po kolena. Tý jo, Anna K má pěkný gumáky. Co mají k jídlu? Voní tu klobásky ... Maso nejím!!! Já maso jím, ale momentálně mi není moc dobře. Dáš si brambory? Tak mi jich pár přines. Nejsou dvě málo? Mě to stačí, s plným žaludkem se mi špatně zpívá. Ale je tady krásně. Viď? A ten vzduch! Z

jeden z nejhezčích večerů v tomto roce začal setkáním u stánků na levnou krásu a svařené víno na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Už z dálky nás vítal transparent pivního fanklubu, který obsadil kostel sv. Jiří.

Ve středu pódia,
ve středu Brna,
ve středu České republiky,
ve středu světa,
ve středu galaxie,
jedinečná Aneta Langerová!

Po celkem dlouhé pauze od posledního zážitku zaviněné prostě životem jsem byl opět tam kde kouzla sestupují na zem a sny mnohých se stávají skutečností. První dojem zdál se být poněkud nezaplněný, ale to vlastně nebyl ten úplně první dojem. Jak to asi vypadá když kouzla a zázraky sestupují na zem? Tak nějak to podle mě vypadalo venku před dalším zážitkem, když se po jarní bouřce přes mraky prodralo slunce a místní kapli a rozkvetlé třešně ozářilo letmým pohledem ani ne zlatým, ani ne žlutým, prostě nádherným. A v tu chvíli, vzduchem nasyceným kapkami deště, vstupovaly na zem kouzla a zázraky. Další dojmy už byly zaplněné poněkud víc, třetí, pátý, až byly zaplněny tak akorát. Ale to je zase trochu napřed.

V rámci podzimního srazu fanclubu s Anet se konala v oficiální části programu soutěž, jejíž hlavním cílem bylo pobavit, ale též prověřit znalosti fanclubáků i samotné Anet. V následujících řádcích se dozvíte, jak tento fanclubácký pětiboj probíhal.

Dne 21. listopadu 2009 se konal pátý, letos již jubilejní, sjezd nejvyšších představitelů strany Planeta pro Anetu Langerovou. Dle předpokladů dorazila Aneta s mírným zpožděním - napůl probuzená, napůl oblečená, napůl učesaná (koloběžku nechala doma), ale ohromně jí to slušelo. Dali jsme Anetě chvíli na to, aby rozlepila své oči, uvědomila si v jakých souřadnicích se nachází a poté se dobrovolně podrobila kulometné palbě našich zvědavých otázek. Nad záludnostmi některých dotazů jsme se bavili nejen my, ale i obsluhující personál, který časem téměř splynul s účastníky sjezdu.

Kdyby existovalo ocenění „dříč roku“ , musela by Aneta vyhrát na celé čáře. Pochybuji, že v loňském roce by se našel v naší republice umělec, který měl více než 50 samostatných koncertů, plus nějaké to jednorázové vystoupení, kdy přijdeš, zazpíváš a odejdeš(a jak sám Nikola Langer prohlásil: s takovými akcemi je víc práce než připravit celý koncert)

Překrásné pondělí, pravé poledne. Právě papám pálivou papriku. Pikola přemýšlí, proč právě popové princezny. Proč? Protože popová princezna paní Pilarová popěvuje po plesech pár pátků. Potřebuji prostě pošťouchnout. Pohladím Pikolu po pačesech, potřebuje poučit. Pořád přemýšlí.

Půjdu psát písničku. Právě promýšlím první part. Pomalý? Prostý? Povznášející? Pocitový? Přišel první problém. Potím se. Ponechám práci pro producenta.

Půjdu podepisovat plakáty. Potřebuji propisku. Propisku? Prostě psací potřebu. Proboha! Peru prádlo! Pračka pere pomalu. Prohledávám pokoje. Propiska prostě propadla podlahou. Poskakuji, pískám, protože propiskou píše Planička. Podepisuji první plakát. Písmeno po písmeně. Propiska přestala psát. Prekérní pondělní poledne!

Pikola pořád přemýšlí. Přišel program princezen popu. Pikola pozvedl prst. Prý paráda.

?Pozítří přijede paní Provázelová.? Piští Pikola. ?Proboha! Proč právě Provázelka?? Prodává perfektní p

Nasedááát. Jéžiš, kde se zas courá? Už běžím, nemohla jsem najít tenisku. Myslím, že se mi chce na záchod. Zastavíme až na benzínce. Ježiš, to nevydržim ne?!!! No, smůla - jedeme! Jsme všichni? A sakra!! Ta teniska je úplně jiná! Hele, stejně ji určitě nebudeš potřebovat. Proč? Vzali jsme Ti fakt luxusní gumáky. Nejedeme moc rychle? No, spíš pomalu - předjel nás trabant. Máme těžký auto. Kdybys mě pustil na záchod, budeme lehčí!

Támhle už je cedule Malý Šutr. Á zase chčije a chčije ... Snad to s tím blátem nebude tak hrozný. Bude. Dávej pozor na bránu, jednu stranu auta už máme odřenou. Páni, tak to je masakr! Nemohl by mě někdo přenést přes to bláto? Nemohl. Kluci zapadli s bubnem až po kolena. Tý jo, Anna K má pěkný gumáky. Co mají k jídlu? Voní tu klobásky ... Maso nejím!!! Já maso jím, ale momentálně mi není moc dobře. Dáš si brambory? Tak mi jich pár přines. Nejsou dvě málo? Mě to stačí, s plným žaludkem se mi špatně zpívá. Ale je tady krásně. Viď? A ten vzduch! Z

Už před několika lety, kdy jsem se věnoval z převážné většiny taneční hudbě, jsem nechápal názory ortodoxních kytarovkářů o tom,že taneční muzika je mrtvá a nemůže již nabídnout nic nového. Poslední dva roky se oba směry potýkají totiž úplně se stejným problémem.