Články uživatele: stibi

Vše vypuklo (moment musim si vzpomenout v kolik jsme měli odjíždět :D:D). Joooo už vim, vše vypuklo před 16:00, kdy jsem přešlapovala na Palmovce a čekala až se objeví Alice se svým vozítkem. Když se ručičky na hodinkách (nebo spíše čísílka na telefonu) přehouply přes 16:00 tak jsem začala být lehce nervózní (to víte beran :D:D) a zkusila jsem zavolat Iric jestli už se okolo také nepohybuje. Bylo mi sděleno, že už s Alicí sedí v autě a že mám dorazit tam a tam :D. Mno holky mě celkem dostaly teda.
 

Vazeni ctenari, jiste uz vsichni vite jak dopadlo vcerejsi vyhlasovani hudebnich cen Andel 2007 a jelikoz ani nase redakce nezahalela a vyslala na místo cinu jednu svou ?redaktorku? :-D. A proto vam nyní prinasime trosku netradicni report, je jiny nez jste zvykli cist z koncertu, tak doufam, ze u nej neusnete :-D.

Ano zkouška skončila, ale to hlavní teprve začíná. Dáme si s Cherry věci ke stolům u pódia a jdeme vyhlížet ty naše nedočkavce, kteří se pomalu sjíždí k místu konání. Hned jak vylezu ke vchodu, tak mě odchytne Medvi a táhne mě vedle do hospody, tak se snažím rychle utéct, ovšem ten „blázen“ mi stačí do ruky vrazit pivo. Mno sice jsem říkala, že dneska budu jen na nealku, ale aby neměla řeči, tak si s ní aspoň ťuknu a letim s kelímkem zpátky do sálu, kde už ej Alice, Vokurka, Kikina, Lúca a možná i někdo další :-D. Najednou mi volá Netík, že už se blíží ke kulturáku, tak holkám vrazim celé pivo a bežim si pro lupen. Jenže to ještě netušim co mě čeká. Tak si tak venku čekám až se brněnská výprava objeví, zatím dorazila Aaja, Dáša, Alfa, ještě chviličku se bavím tím jak securiťáci kontrolují kabelky a tašky, jednu pani dovni

Z Prahy jsme s Cherry vyráželi v devět hodin ráno, čekala nás velice náročná cesta autobusem SA (Student agency) do Brna. No řekněte, bylo by vám příjemný, kdyby vedle vás skoro celou cestu řvalo malé děcko? Jasan, že pro malé dítě jsou 2 a půl hodiny cesty v buse utrpení, ale když si dáte do uší sluchátka, pustíte si na plné pecky ty s prominutim „hovadiny“ co pouští a stejnak ten řev slyšíte, tak si opravdu přejete už být venku :-D. Ano, dočkali jsme se, rychle vystupujeme z busu s vydáváme se rychlostí blesku na vlakáč. Na přestup máme pouhých 15 minut, vše ale krásně stíháme a tak se krátce po poledni ocitáme v Břeclavi. Zajdeme si na oběd, teda jestli se tomu dá říct oběd, takovej „fujtajblík“ to byl :-D. A pak se vydáváme městským busem směr kulturák. Řikám Cherry, že je to asi devátá zastávka od nádraží. Záhy, ale zjistíme, že nemá cenu počítat, protože nezastavujeme na všech zastávkách :-D. Tak vytáhnu další &bd

Vazeni ctenari, tak jsem nabrala síly vydatným spánkem a dala jsem dohromady pár písmenek, která vám snad opět oživí včerejší pardubickou show :-D.

Mariánské lázně 16.12.2006 aneb Nejhezčí vánoční dárek

Počínaje včerejškem začala šňůra pěti clubových koncertů Anet a staronové kapely. A jelikož jsem byla hodně zvědavá jak nové aranže budou vypadat a hlavně jak kapela bude šlapat, tak jsem se rozhodla vyjet do nádherného lázeňského města. Nakonec jela i Alice, takže odvoz byl zajištěn.
Nakonec se k nám přidala i Hančí, která hodně dlouho váhala zda jet či ne. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím, jak to večer dopadne, na jednu stranu jsem se strašně bála, že vše bude bez šťávy, zpomalený, nebude se dát pařit, ale na druhou stranu jsem byla natěšená jak malé dítko. Na místo jsme dorazilo okolo 19:15, před clubem už stáli všichni "naši" účastníci koncu (Vokurka, Kikina, Cherry, Reninka, Fananeta a Woodoman), vyzvedli jsme si lístek a čekali až nás pustí dovnitř. Asi dvě minutky po 20:00 se dveře Dyleně otevřeli a mohli konečně do teplíčka, docela jsem se divila, že n

Reportík ze ŠpindluUplynulo už opravdu mnoho času, kdy Anet měla svůj vlastní koncert (poslední byl tuším někdy na podzim v Ostravě) a tak bylo jasné, že většina fanoušků Anet už trpěla opravdovým absťákem a proto akcičku ve Špindlu jsme jistě všichni rádi s nadšením přivítali.

Tak jsem se před chvílí vrátil z poznávací cesty po slezských a moravských nádražích:-D a po malé regeneraci v podobě snídaně sedám k PC, abych vám zdělil mnohem zajímavější postřehy než jsou ty z nádraží a to ze včerejšího koncertu Anet v ostravské Čas aréně. To že jsou ostraváci úporní fandové, se prokázalo už během promítání tradičního filmečku, který vyplňoval mezeru mezi vystoupením Obří broskve a samotné hvězdy večera. Tolik pískotu a dožadování se Anety jsem ještě nezažil. Už od prvních tónů bylo jasné, že za bicími je někdo nový. Velmi příjemné osvěžení muziky a lehké přitvrzení groove, i když zvlášť během první písničky (chvílemi i později) působil na mě Davídkův projev trochu křečovitě, což můžem připsat relativně krátké době pobytu v kapele. Vše probíhalo podle zaběhnutých kolejí se sykavkami, jež brané přes klasický "drátový" mikrofon krásně řezaly vzduch (žádný "šrčotepeč" nebyl) do chvíle, kdy Anet začala zpívat Tha

Šílející publikum, výpadek paměti i šokující odhalení. To vše přinesl bratislavský koncert Anety Langerové.

Jednoho sobotního večera jsem se rozhodl, že se pojedu podívat na Anet k našim bratrům Slovákům a podívám se jak Anet zvládne své první zahraniční miniturné. Domluvil jsem se s Trifinity, že pojedeme spolu omrknout terén. 490 sk za lístek nebyla žádná charita, ale co bychom pro naši Anet neudělali..

Festival Trnkobraní je poslední prázdninový festival a největší akce ve zlínském kraji.. Proto jsme si ho jako banda láheláků nenechali ujít a rozhodli se ho navštívit a udělat si malou dovolenou spojenou s poznáváním místních lihovin...a neznámé zpěvačky Anety Langerové, o které jsme slyšeli, že je prý docela dobrá...

První srpnový víkend a konečně je zde Sázava fest = velký festival v městečku Sázava pár kilometrů od Prahy a Říčan. Festival měl být drobným setkáním lidiček  z FC a podporou naší láhnetky. Mimo jiné na Festu to loni začalo..
V pátek ráno proběhly nezbytné přípravy a koordinace celé akce. V zápětí volala Šťouchly, že ji ujel vlak a přijede o něco později. Lajtka přijela na čas, tak jsme díky Stoucly strávili hodinu ve Vaňkovce, prohlížením předražených hadrů. O půl jedné dorazila známá postavička a my vyjeli směr Praha. Letem nízko nad zemí jsme hravě dohonili zpoždění, po cestě nabrali Fjerku a už jsme byli na Sázavě. Chvilka hledání místa na zaparkování a už si to mažeme na
festival. Samozřejmě fronta u pokladen, lístek na stan už nebyl = (jejich chyba), hnusní vypatlaní securitáci, kteří prohrabávali batohy a hledali jídlo a pití…a pak jsme už byli v areálu. Našli jsme láhelckou čtvrť, kde stanovali naši, rychle postav

Jako každý rok se i letos již po třinácté konal na Malé Skále festival Benátská noc. Jelikož je to takřka za rohem od mého bydliště, bylo mi jasné, že si tenhle festival nemůžu nechat ujít. Když jsem k tomu ještě zjistila, že zde v sobotu 30. července vystoupí i Aneta bylo rozhodnuto :-)

Na Malou skálu jsem dorazila již v dopoledních hodinách, abych si užila i ostatní skupiny a zpěváky, kteří zde vystupovali…a že bylo z čeho vybírat :-).
Hned u vstupu jsem narazila na Marsí Macíka a společně jsem čekaly než dorazí Hradečáci a Alfa65. Čekání jsem si krátily poslechem české skupiny Argema, kterou jsem ještě nikdy neslyšela. Stylem mi hodně připomínala mého oblíbeného Divokýho Billa, ale na Billíčka prostě nikdo nemá :-). Poté jsem se přesunuly k Central stage, kde hrála skupina Sun69. Sice to byla taky česká skupina, ale česky dali jen jednu písničku a zbytek byl anglicky. Skupina se skládala s jednoho hlavního zpěváka,

Po krátké domluvě s hradeckou bandou jsem v sobotu ráno sedl do auta  a vyjel směr Hradec a Turnov. V Brně byla obloha bez jediného mráčku a vypadalo to na další parný den. Cesta do Turnova byla bez problémů a už kolem 12. jsem volal Prdolce, kde že je najdu. Měli jsme sraz v hospodě u tety Marty. Podle šipek měla být cca 300 m do kopce. Po několika kilometrech prudkého stoupání se v zatáčce objevila hospůdka s bazénem a několika lidmi, ze kterých se vyklubali Prdolka, Itule s Alešem, Lúca a X88. Po nějaké hodince jsme vyrazili směrem na fest. Vedro jak v Africe, všude bordel a šílený smrad. Koupili jsme si lístky a setkali se  s Marsí, která tam byla se svým klukem Tomem a tečkovanou Zuzou, které se po festivalu už poflakovali nějakou chvíli. Holky se šli povozit na řetízkáři a pak jsme se vydali po fesťáku prohlédnout celé festivalové městečko a dát nějaké pivko a trochu poklábosit.

Pak začal program = poslechli jsme si L

Původně jsem myslela, že hned jak přijedu domů, sednu a sepíšu nějaké zážitky z Kadaně. Ale prostě to nešlo, byla jsem tak vyskákaná, že bych psala něco jen ve smyslu "A-ne-ta!! Hop hop !! Bi-llí-ček ! Hop! Hop! Hop!" A tak píšu až dneska. Píšu především pro Z.u.z.u. (i když není z Fanclubu), na kterou jsme se moc těšili a která nakonec nemohla jet… takže Zuzí, i když jsi to už slyšela od Labi, tak tady to máš ještě jednou.

16. července jsem navštívila festival Rocková Lipnice a ráda bych se s vámi podělila o své láhelaté zážitky. Původně jsem měla v plánu koupit si lístek až na místě, ale protože jsem pár dní před festivalem objevila v novinách soutěž o jeden lupen na Lipnici, řekla jsem si, že pokus nic nedám. Zvedla jsem tedy telefon a k mému překvapení jsem se po několika pokusech dovolala a zodpověděla na otázku, kdepak že se to naše Láhnetka narodila. Bylo mi oznámeno, že moje odpověď Benešov je správně a vyhrávám lístek. Radost mi kazilo jenom to, že jsem si myslela, že na Lipnici pojedu sama. Dozvěděla jsem se ale, že jedou také láheláci z Prahy - Alice a spol. Naše domluva bylo taková, že se setkáme před Anetčiným vystoupením a obsadíme přední lajnu.

Buchlovice - samostatný koncert aneb osvěžující, láhelatá hudební sprcha uprostřed léta

V pátek vystoupila Anetka na zámku v Buchlovicích. Byl to samostatný koncert v rámci Buchlovického kulturního léta. Jak to probíhalo?

Koukala jsem,že už na forum někdo napsal názor na Anet včerejší vystoupení v Holkově,a tak se musim samozřejmě přidat.Abych pravdu řekla to místo mě dostalo.Není daleko od mýho bydliště a přesto jsem tam nikdy nebyla,ač jsme kolem kolikrát jeli a dotěď se mi to dařilo přehlížet..

Tak konečně začaly dva dny volna a s nimi tolik očekávaný festival Rock for people. Jako správný fanoušek Anety jsem se rozhodl jet na festival až v úterý a užít si zlatého hřebu večera = Garbage.

Do Bohnic kde se konal fest Mezi Ploty jsem po dlouhém domlouvání vyrazila s pár kamarády. Po příjezdu do Bohnic jsme si šli koupit ještě lupeny a hurá dovnitř. Tedy spíše do tlačenice :-) Asi tak za půl hodinky jsme se dostali konečně do areálu a rychle zabrat místečka u Hudební scény kde má vystupovat Anet. Jako první vystupovala skupina 100°C, ale tu jsme slyšeli jen krátce. Musím říct, že se mi i docela líbila :-). Pak na řadu přišel Miro Žbirka který byl naprosto úžasný, dokonce zpíval i písničku Čo bolí to přebolí a přišla tam i samotná zpěvačka Martha. Poté nastoupila skupina Wohnout kterou bych shrnula asi takto: Dost dobrej nářez. Pak nastoupili slovenští Horkýže Slíže, no a cca v 17:15 nastoupila konečně naše Anetka, všechno jsem si poprvé vychutnála ze zadní části publika a musim říct, že je to opravdu něco jiného než první řada. Jak jinak začala Skvělým nápadem poté následovala Nahá noc, Když nemůžu spát, Delfín, Spousta andělů,

Po sobotním neláheletém zážitku kdy mi na cestě k domovu byl odcizen mobilní telefon, jsem dlouho přemýšlela zda napsat report ze dvou suprově prožitých dnů. Nakonec jsem se rozhodla, že ho napíšu, aspoň přijdu na jiné myšlenky. Takže toto stranou a jdeme na to.

Tak po delší době opět zasedám k PC s velkou chutí napsat pár zážitků z předchozího večera. Je fakt, že zážitky jsou poněkud odlišné od všech předcházejících koncertů a setkání, ale to už posuďte sami…

Musím se přiznat, že jsem na závěrečný koncert AnetaTour původně vůbec jít nechtěla. Říkala jsem si, zas to bude stejné jako v Akropoli, tak pročpak vlastně. Ó, jak hluboce jsem se tehdy mýlila. Teď jsem ráda, že jsem vyhrála volňáska na sobotní koncert a všechno to mohla vidět na vlastní oči. To, co Aneta a celá kapela předvedla na posledním koncertu turné, je prostě zcela profesionální výkon (samozřejmě, že takový hnidopich jako já, drobné chybky vždy najde). Nemám ráda skákání v davu, takže jsem si všechno vychutnávala s nadhledem z hořejšího balkónu a mohla sledovat i reakce lidí v sále. Mělo to šťávu, mělo to drive, bylo to zajímavé a reakce lidí fantastické. Všechny minulé výtky na Anetinu strnulost, pohyb na pódiu, váznoucí komunikaci s diváky museli kritikové pro tentokrát nechat ve svém šuplíku.

Tak tohle bylo vážně „hustý“. Koncert nebudu rozebírat, asi všichni jste na některém v rámci turné byli. Ale to, co se odehrálo po sobotní půlnoci v útulném baru na pražských Vinohradech, si ještě doteď v mysli přehrávám.

Ač mám dost co dělat i bez reportu, přesto mi to nedá. Včerejší koncík v Liberci byl totiž jiný než ty ostatní - prostě pohoda. Nejpohodovější koncert na kterém jsem byla. Nebudu tu popisovat cestu ani seznam skladeb jak šly za sebou, jen ty zajímavé okamžiky.

Na tento den jsem se těšila od té doby, kdy jsem se dozvěděla, že Anet zavítá v rámci svého turné i do Liberce. Moje radost byla o to větší, když už bylo jisté, že spolu s Anet dorazí i posádka Poldimobilu, kterou jsem si tak dlouho přála poznat :-) Nervózní jak sáňky v létě, jsem dorazila před kulturák, kde všichni čekali. Jejich jednohlasé chicht místo pozdravu bylo opravdu originální :-) Musím přiznat, že kdybych šla na koncert sama a nikdy by mi nikdo neřekl jak koncert probíhá, byla bych asi hodně překvapená. Stejně jako všichni ty lidi bych netušila nic o filmu po předkapele a o písničce od Garbage : chicht…ale naštěstí jsem to věděla, ale i přesto pro mě bylo slyšet ty písničky naživo něco nového, a bylo to fakticky super. Když přes stěnu kulturáku přeletěl modrý drak vešla na pódium Anet a začala Skvělým nápadem a pokračovala stejně jako na všech ostatních koncertech (soudím podle předchozích reportů), byl to fajn zážitek…hehe.

Když jsem se dozvěděla, že nám Anet přijede do Ústí, srdce mi zaplesalo štěstím a ještě mi k tomu láhlo:)) Naši naštěstí pochopili, že tam prostě musím být a nesmím tam chybět, ať se děje, co se děje. Tak jsem se vehementně začala shánět po lístku, protože by to byl fakt vopruz, kdybych se na ni nedostala a neměla aspoň malounkou možnost někoho z vás vidět.... No, kdy se mi poštěstí že mi přiláhlí do Ústí, což znamená že mi přiláhlíte vy s ní :))? A dovedete si představit ty abstinenční příznaky..o běda:)) Nene....lahelatóza je holka zákeřná a nesmí se podceňovat. :))

 Chtěla bych se s Vámi podělit o mých pocitech z pro mě prvního živého koncíku Anet - Brno 22.3.2005.

Vážení spoluklubovníci !

Report z brněnských koncertů aneb jak mi podruhé hráblo (láhlo)

Tak se pouštím do mého dalšího reportíku, třetího a zároveň čtvrtého:-). Nevědoucí za chvilku pochopí.

Láhojky láheláci. Uplynuly pouhé dva dny, a opět jsem se ocitnul v kotli šílenců zuřivě fandících Anetě na jejím třetím koncertě v rámci jejího turné. A v životě by mě ani ve snu nenapadlo, že si s láhnetkou během tak kratičké doby dvakrát podám ruku.

Je to už víc jak měsíc, co jsme seděli s Majklem u nás doma a povídali si o tom, které koncerty z nadcházejícího turné Anet navštívíme. Majkl říkal, že půjde do Olomouce a jestli bych nešel taky. Připadlo mě to jako skvělej nápad, a tak jsme se začali shánět po lístcích. Přišel nám na pomoc Sigmák, hlava olomoucké buňky láheláků, který pro nás lístky zajistil a už tři týdny před koncertem jsme se z nich mohli těšit.

Na tento den jsem se těšil, jak malej Jarda na Ježíška. Vzbudil jsem se kole 8:30 hod, a v hlavě jsem měl jen a jen ten koncert. Kolem 9:30 jsem začal dojednávat setkání s Anetou po koncertě, kdy jsem napsal SMS Nikolovi. Kolem 12 hodiny mi Nikola zavolal, a domluvili jsme se, že mu v 18:00 zavolám. S Martinem jsem se domluvil, že se sejdeme v 15:30 na opavském vlakovém nádraží. Společně šli do centra koupit nejprve dárek pro Nikolu k narozeninám a pak kytku pro Anet. Pěšky jsme šli k Víceúčelové hale, kde se koncert konal. Když jsme se přiblížily k hale, tak už jsme viděli první fanoušky. Kolem 17 hodiny se k nám připojila Kajuška, která přijela s otcem. K nám se měla připojit i boruvka, ale bohužel jsme se nenašli 9. Před 18 hodinou se začalo pouštět. To byla tlačenka, všichni se tlačili jak nevím co. Naštěstí jsme se dostali přímo k pódiu na pravé straně.

Ahoj:-), tak snad zkousnete můj druhý report! Konečně čtvrtek sedmnáctého února...den plný očekávání, příjemné hudby a především fajn lidiček. Vyjela jsem již tradičně s Alfíkem a spol. z Brna kolem třetí hodiny, cesta byla příjemná a hlavně utekla, proto nás krátce po páté hodině přivítala matička Praha v celé své kráse. Alfík bravurně prokličkoval až k hotýlku, kde pracuje Ufi...,tam jsme vyhodili Stouclinku a pokračovali směr palác Akropolis, kde v hospůdce čekala již řada známých tváří. Po přivítání jsem si to šupajdila o kousek dál do vestibulu paláce Akropolis, protože jak již všichni víte jsem nedočkavec. Od Riušky jsem si v její soukromé předprodeji koupila svůj tolik vybojovaný lístek a s vítězným pocitem začalo dlouhé čekání. Ono to mačkání ve frontě a mírné povyšování ochranky opravdu asi je ?povinným adrenalinem? před koncertem:-))). V sedm hodin ale začali pouštět do sálu, ukořistila jsem místečko v první řadě a obklopena stejně hudebně

Když jsem někdy na začátku prosince dozvěděla, že Aneta bude mít svůj koncert v Akropoli, ani jsem si nechtěla kupovat lístek. Ale nakonec přemožena hysterií z nedostatku lístků jsem vstupenku sama sobě koupila taky. Lístky zmizely doslova přes noc, bylo celkem složité jich sehnat takové množství navíc, jak se nám podařilo.

Láhoj láheláci a Anet…

Tak jsem přišla… a chci se s vámi podělit o koncert, i když jste ho jistě viděli na Óčku. Protože to pro mě byl nejlepší koncert co jsme kdy byli, budu možná ve svém vyprávění lehce chaotická :-) A protože koncert se uskutečnil kvůli vážné události, bude můj report asi lehce „nevtipný“…

Abych řekl pravdu, pořádně nevím, jak začít. To, co budu popisovat, se jeví trochu nemístně v kontextu s tragédií, která se odehrála v Indonézii, Na Srílance a v dalších postižených oblastech. Následující řádky jsou z kusu světa, kde se lidé mají dobře, kde není problém sehnat pitnou vodu. Lepší by asi možná bylo referovat o osudech těch, jež taková katastrofa postihla, aby si lidé uměli vážit toho, že jsou zdraví, že mají co jíst a že mají kolem sebe rodinu, ty, na kterých jim tolik záleží. V zásadě nejsme tak špatní, jak se někdy říká. Částky na kontech humanitárních organizací se navyšují minutu od minuty, pořádají se nejrůznější akce na podporu postiženým oblastem, mezi něž patří i koncert, o kterém se chci rozepsat.

Když jsme 11. prosince v pozdních hodinách S Večernicí odjížděli z mé již třetí návštěvy středočeského kraje za poslední tři týdny (lektorské zkoušky, koncert v Říčanech a členská schůze se sledováním Zlatého slavíka), říkal jsem si, že teď do Prahy se zase nějakou chvilku asi nepodívám. Ejhle, neuběhlo ani deset dní a já seděl v autobuse, který mířil ku Praze. Ale to trošku předbíhám....

Tak je asi tak jedna hodina odpolední a já jdu Ufi koupit vstupenky na dnešní koncertík. Na večer se těšim jako malý děcko. Před pátou odpolední zdrhám z naléhavých důvodů ze školy a utikam podél nábřeží. Týýýbláho slyším Anet. Na protějším břehu stojí totiž sportovní hala a Anet má zkoušku. Týjo, nese se to přes celý město. Hnedka volám Ufi, která cestuje s Poldíkem do Budějic. Máme sraz o půl šestý před benzinkou. Ještě má dorazit Fjerka a Štěpka.

Voláááám aneb láhelatá může být i šťáva

Chtěl bych se se všemi Láheláky podělit o zážitky z vystoupení Anetky ve Zlíně v rámci turné Divokýho Billa a Třech sester. Nejsem žádnej literát, proto mi račte prominout některý horší slovní obraty ;-).

Odvážila jsem se na můj prví report, hlavu mám plnou zmatených myšlenek. Chtěla bych se vám pokusit popsat každy kousek z včerejsiho dne, ale bohužel mé emoce trošku ovládají mou mysl, takže když na něco zapomenu, doplní mě jiní láheláčci s lepší pamětí!

Konečně je středa ráno - den, kdy Anet vystoupí v Hradci. Jindy se velice přemáhám když mám vstát, ale dnes to neplatí. Musím toho totiž ještě tolik do začátku srazu s láhelákama stihnout. Mám puštěné rádio Černá Hora a v písničkách na přání hrají (už pravidelně : ) Hříšná těla, křídla motýlí…pustím si ji nahlas a začínám si zpívat..písnička skončila a moderátor zve posluchače na ten večerní koncert. Najednou mě přepadnou menší pochybnosti: Jak ji dnes ti fanoušci Tří sester a Divokého Bila přijmou? Nevypískají ji hned jak vejde na podium?.. říkám si, je to holka šikovná s úžasným hlasem a tak je určitě strhne na svou stranu… a hlavně bude tam mít nás láheláky, kteří ji v tom samotnou nenecháme. Můj strach se ale trošku zvětšuje při přečtení článku v MF Dnes. Tam se píše, že se na internetových stránkách Divokého Billa roztrhla diskuze proč Anet s nimi jede to turné a že ne zrovna všichni fanoušci o ní mluvili. Z přemýšlení mě vytrhnul

Ráda bych Vám všem, co jste nebyli (i co jste byli) v Hradci Králové přiblížila zážitky a bezvadnou atmosféru jak z koncertu, tak z (ne)očekávaného setkání s Anetkou, Nikolou a Ivčou…

Další velkej den hned po Říčanech byl 1.12. v HK, kde Anet vystupovala jako host na koncertě Divokýho Billa Tři Sester. Kolem třetí jsme se začali scházet ve Staročeský restauraci,kde nás bylo kolem 20-Evin,Poldi,Janča2,Bára30, Alfa65, Větrník,Marci,Avalance,Lightnight,Jersey,Itule…. Měli jsme s sebou i nádhernej transparent od Ravela, ale ten jsme po vzájemné dohodě radši nechali v restauraci.Měli jsme strach,abychom náhodou nedostali přes držku od ostatních fanoušků.

Milí Láheláci,

Tak pěkně od začátku. Stojím uprostřed sněhové vánice, vločky mi rozmazávaj make-up : a čekám na kočár. Zachvilu přisedám do vyhřátého autí k Alfovi, Dagi, Jersey a Ligtnight a vyrážíme směr Říčany. Posloucháme Anet, projíždíme sněhové jazyky a já zjišťuji, že v extra foťáku, kterým jsem měla fotit koncert, je malá karta, na kterou se vejde asi tak 10 fotek 9. Safra, co se dá dělat, jistí to foťák kapesní. Jak jsme se přibližovali k Říčanům, začínali jsme řádit jak pominutý: "A kdy už tam budéééém? A jak dlouho to ještě bude trváát? Jééé, odbočka na Říčanýýý! Jééé, tady je taky značka Říčan! Jééé, Říčanýýý! Jauuu, něco mi padlo do okááá!..." Mnoo, zaparkování na náměstí zabránil nějakej sekuriťák, prej to bude pěší zóna, tak jsme popojeli kousíček a už se Alfík telefonicky spojuje s hospůdkou, kam prý za pět minutek má dorazit Anetka. Tedy, to jsme stihli tak tak. Ehm, já se snažím pobrat igelitky s buchtama a po cestě vzdychám, že nemůžu naj

Milí láheláci.

Dovolím si také napsat pár slov o tom, jak jsem prožil láhelatý víkend. Protože toho bylo opravdu moc, napíšu to trochu systematicky. Omluvte předem spoustu chyb, kterých se jistě dopustím.

Do Říčan jsem dorazila spolu s Nikodasem a Peterkou. Zaparkovali jsme u fotbalového hřiště a vydali jsme se hledat restauraci Milano.Po 10 minutách jsme ji našli.Když jsme vešli dovnitř, hojná část osazenstva už tam seděla včetně Evin,Ria,Turtleho,Labi a spol. Po půl hoďce Turtlík zvolal: „ Za 5 minut je tu Aneta.“ Všichni se usadili na svá místa, každý si vzal do ruky růži,přichystali se dárečky a už se jen nedočkavě čekalo.Po chvilce se otevřely dveře a v nich stála Anet, Nikola a jejich „ taťka“. Nejdřív jsme je usadili na významný VIP místa a pak jsme pro Anet spustili Vodu živou,ale radši jen první sloku. Anet se přitom jen usmívala.

Milí láheláčci!

Drazí Láheláci,

Milí láheláčci!

Takže organice láheláků byla skvělá:-)) jedni, ti loketnatí hlídali prostor u pódia, druzí, ti trpěliví, šli stát frontu cca 50m na cd:-)) a my třetí, takříkajíc odrzlí jsme šli omrknout autogramiádu.

Milí Láheláci,