1 3 2
Aneta Langerová > Novinky > Aneta už je deset let SuperStar. Deset kroků, díky kterým nezhasla

Aneta už je deset let SuperStar. Deset kroků, díky kterým nezhasla

20.6.2014

Někteří jí říkají jediná SuperStar, jiní už zapomněli, že něčím takovým vůbec prošla. 

Od jejího triumfu v show, která kdysi vyvolávala davové šílenství, uplynulo deset let. Zatímco nad talentovými soutěžemi se stahují mračna, její hvězda svítí dál. Zrekapitulujte si první dekádu Anety Langerové na naší scéně.

Vítězství v SuperStar

"Máme neděli 20. června a historicky první českou SuperStar se stává... Aneta Langerová!" ozvalo se přesně před deseti lety z televizních přijímačů diváků, kterých se tehdy u finále premiérové řady české verze celosvětově populární talentové show sešlo přes tři miliony. Těsně pod touto obrovskou cifrou se zastavil i počet hlasů, přičemž hned sedmdesát devět procent z nich patřilo vítězce, která jako milovnice rocku jasně převálcovala popovější a uhlazenější Šárku Vaňkovou. 

Od začátku ale bylo jasné, že se zpěvačkou nebudou mít bossové šoubyznysu vůbec snadnou práci. Sedmnáctiletá dívenka se už od úvodních castingů projevovala jako šedá myška, jejíž klidná povaha, nepříliš vysoké sebevědomí a ostych se do světa nablýskaného popu zrovna dvakrát nehodily. Diváky, kteří týden co týden zasedali k televizím, ale okouzlila hlasem jako zvon, který vynikal nejen v poprockových hitech jejího idolu, Kanaďanky Alanis Morissette, ale třeba i v českých klasikách typu Yvonne Přenosilové. Aneta navíc dojímala svým příběhem - už ve čtrnácti letech totiž tragicky přišla o matku, a záhy se tak z bezejmenné holky z Říčan stal miláček národa.

Debut "Spousta andělů"

I přes masovou hysterii, kterou v době svého triumfu vyvolávala, se nepřestávaly objevovat názory, že její hvězda zhasne ještě rychleji, než se rozsvítila. "Než jí vydají album, zapomene se na ni," tvrdili tehdy ti největší pesimisté. Termín vydání debutu byl přitom doslova šibeniční - soutěž skončila koncem června a už v té době bylo jasné, že podle smlouvy musí zpěvaččina prvotina na pultech obchodů ležet na začátku září. Neměla hotovou jedinou písničku, netušila, jak se natáčí velká deska, a tak ji pochopitelně krátce po finále přepadla úzkost. "Pokud mě bude vydavatelství nutit zpívat písně, které nechci, jsem ochotna třeba zpívat falešně," varovala. 

Nic takového se ale nakonec nestalo. Jako manažera si nevybrala nikoho cizího, ale jednoho z nejbližších lidí - vlastního bratra Nikolu, který se tak coby hokejista musel učit zcela nové práci. Producentský dohled obstaral Ivan Král, a přestože velká část skladeb pocházela ze světových databází, zpěvačka byla v době vydání s debutovým materiálem spokojena. Později se sice na přímočaré poprockové hity dívala s větší sebekritikou, i přesto znamenala nahrávka "Spousta andělů" start, za jaký se sedmnáctiletá hvězda nemusela stydět. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat - deska se stala s prodejem kolem sto padesáti tisíc kusů komerčním trhákem a hity "Hříšná těla, křídla motýlí" autora Oskara Petra nebo "Voda živá", kterou jí složil kamarád Michal Hrůza, se trvale zabydlely v českých rádiových playlistech. Nahrávka se navíc dočkala i své neméně úspěšné koncertní verze.

Sběratelka cen i záhadná osobnost

Úspěch a sláva s sebou většinou přinášejí i stinnou stránku, totiž ztrátu soukromí. Pro plachou Anetu Langerovou to bylo o to horší, že se proslavila takřka přes noc a její život se změnil rychleji, než by možná bylo u sedmnáctileté dívky zdrávo. Ještě dlouho po soutěži proto byla veřejností vnímána jako podivínka a kvůli své silně introvertní povaze se mediálnímu životu snažila vyhýbat, jak jen to šlo. "Byly doby, kdy jsem se bála vyjít z domu,"přiznávala později. 

Když už se ale na veřejnosti objevila, mnoho jejích odpůrců mělo hody - zpěvačka totiž na bonton moc nedbala, a tak si například na maturitní ples vyšla v roztrhaných džínách, na vyhlášení Českého slavíka zase dorazila vystrojená jako vojačka. To bylo v roce 2005 při jejím prvním vítězství ve známé anketě, když dokázala překonat letitou vládkyni Lucii Bílou. Zopakovala to ještě o rok později a právě její dva triumfy jsou v nové éře soutěže popularity zapsány jako jediné případy, kdy Bílá nevyhrála. Od roku 1996 je totiž Langerová jedinou ženou, která dokázala její nadvládu přerušit. 

Co se týče cen, může se Aneta za uplynulou dekádu pochlubit sbírkou, jakou u nás nastřádal málokdo - bodovala totiž snad na všech frontách. Od diváckých Slavíků přes odborné Anděly až třeba k cenám hudební televize Óčko nebo soškám Žebříku. Vyhrávala ale i méně hudební soutěže typu TýTý či ocenění dětské televize Jetix. Dnes už jí možná ceny do klína nepadají tak snadno jako dřív, přesto si každoročně o nějakou tu trofej svou úctyhodnou sbírku rozšíří.

Jestli ale něco na bulvární média působilo jako rudá na býka, pak to byla skutečnost, že jediným mužem, který se objevoval po jejím boku, byl její bratr a zároveň manažer Nikola. O případných partnerech se Aneta s médii bavit nechtěla a dávala jasně najevo, že své soukromí si chce chránit. Připočteme-li k tomu její extravagantní účesy a styl oblékání, který na většinu lidí nepůsobil moc žensky, bylo jasné, že spekulace o její orientaci na sebe nenechají dlouho čekat. To však mělo ještě na dlouhé roky zůstat veřejným tajemstvím.

Muchow a "Dotyk"

Rádiové hity z první desky "Spousta andělů" jí sice zajistily bohaté zástupy fanoušků, zpěvačka však stále cítila, že jí k úplné spokojenosti něco chybí. Byla to její tvrdohlavost a chuť rozvíjet se, co jí vedly k touze psát si vlastní písničky a nebýt jen populární interpretkou, ale i nezávislou autorkou. Zatímco bulvár tak řešil, že často obměňuje složení své doprovodné kapely (což vysvětlovala hledáním sestavy, se kterou se bude na pódiu cítit co nejlépe), ona si po nocích psala intimní texty na druhé album. Nebyla na to sama - pomocnou ruku jí opět podal také kamarád Michal Hrůza, který vypomohl s pozdějším prvním singlem "Malá mořská víla", především se ale rozhodla vyzkoušet spolupráci s producentem Janem P. Muchowem - miláčkem hudebních kritiků, ale noční můrou účetních. 

Přípravě alba "Dotyk" podřídila Langerová skutečně vše - dokonce kvůli ní odložila maturitu.(kterou později úspěšně zvládla). Tlak a očekávání veřejnosti se nad křehkou zpěvačkou vznášely snad ještě intenzivněji než před vydáním debutu. Když se pak v květnu 2007 výsledná nahrávka objevila na pultech obchodů, fanoušci se rozdělili do dvou táborů - zatímco jedni ji kvůli nepřístupnosti a absenci prvoplánových melodií zatratili, druzí hovořili o nalezení správného směru. O desce se každopádně hodně mluvilo a také se skvěle prodávala - v daný rok byla na českém trhu tou úplně nejžádanější, za což byla zpěvačka odměněna absolutním vítězstvím v soutěži Deska roku. 

I přesto si však média opět našla skulinku, jak ji hanit - následné doprovodné turné po halách totiž zdaleka nebylo vyprodané. Ti, co přišli, však viděli uvolněnou interpretku, která na pódiu působila přirozeněji než kdy dřív, a přestože je "Dotyk" v rámci její kariéry mnohými označován jako nedoceněná nahrávka, byla to právě ona, díky které Aneta pochybovačům zalepila ústa a začala být namísto rychlokvašky s nejasnou dobou trvanlivosti vnímána jako perspektivní zpěvačka i muzikantka. Stále více totiž začínala koketovat i s hrou na různé nástroje, což později vyústilo i ve skutečnost, že dnes už si ji bez kytary na krku skoro nikdo nedokáže představit.

Havel, Kubišová, Hegerová... Miláčkem legend

V dobách, kdy bylo Anety všude plno, se objevilo mnoho celebrit, které opěvovaly její talent, silný hlas i charizma. Až když mediální humbuk trochu utichl se ale ukázalo, kdo na její popularitě chtěl pouze přiživit tu svou a kdo to s ní myslel upřímně. Byli to ostatně hlavně ti, kterým vyjadřovala svůj obdiv a úctu ona sama. I přes své mládí se totiž často obklopovala o něco staršími lidmi, díky čemuž postupně ztrácela zapálené fanoušky z řad teenagerů, zato ale rostl její respekt u zralejšího publika. 

Jako jeden ze svých největších vzorů od začátku jmenovala Martu Kubišovou, kterou obdivovala nejen pro její pěvecké schopnosti, ale také pro její morální zásady a odvahu postavit se nesvobodnému režimu. Její písně navíc měla spojené s chvílemi strávené se svou maminkou - ta se totiž také částečně věnovala zpěvu a právě skladby Kubišové malé Anetce ráda zpívala. Nebylo proto divu, když jednu z jejích písniček - symbolicky nazvanou "Mamá" - zařadila do svého koncertního programu. 

Nezůstalo ale jen u předělávek - obě dámy se i přes rozdíl dvou generací sblížily a postupně začaly jedna druhou zvát na své koncerty a nakonec spolu začaly pracovat na společném projektu - muzikálu "Touha jménem Einodis" na prknech Letní scény Divadla Ungelt. Natočily spolu i dva duety, z nichž ten čerstvější, "Život není pes", láká na film o Kubišové "Magický hlas rebelky". Další ze svých velkých vzorů - Hanu Hegerovou - zase Aneta pozvala jeden rok otevřít světluščí Kavárnu Potmě, a dokonce ji obsadila do svého videoklipu "Vysoké napětí", kde legendární šansoniérka ztvárnila roli uklízečky. Ani její písničky se nebála při různých příležitostech přezpívat. I když jim při svém mládí nemohla vtisknout tolik zkušeností jako její starší kolegyně, vždy je interpretovala důstojně - jako například když si střihla "Denim Blue" při nahrávání Tribute živáku Michala Horáčka.

Také populární textař jejímu uhrančivému hlasu i tajemné osobitosti podlehl - v jednu dobu dokonce mluvil o touze natočit desku, která by spojila hlasy tří generací zpěvaček - Hegerové, Bílé a právě Langerové. Na realizaci projektu sice nikdy nedošlo, i přesto si však Horáček nejmladší z jmenovaných dam pravidelně zve k hostování na svých albech.

Málokoho si ale Aneta vážila tolik jako Václava Havla. "Dokud stál v čele naší země on, věděla jsem, že se nemáme čeho bát," uváděla. A exprezident jí přízeň opětoval - když například Aneta křtila na sklonku roku 2009 třetí studiovku "Jsem", poslal jí po Evě Holubové dopis, ve kterém jí vyjádřil svůj obdiv. "Vážím si vás, pociťuji k vám jakousi téměř otcovskou náklonnost, a tak doufám, že se zase brzy uvidíme," stálo v něm spolu s přáním, aby deska měla úspěch. Když pak o dva roky později zemřel, Aneta měla těsně před pražskými koncerty turné "Pár míst...". Přestože uvažovala o jejich zrušení, nakonec v Bio Oku vystoupila a oba koncerty mu hrdě věnovala.

Ledvina a "Jsem"

"Už se nechci pořád někde schovávat," vzkazovala Aneta při přípravě třetí řadovky, kterou symbolicky nazvala"Jsem". Po předchozím albu "Dotyk", u kterého jí někteří vyčítali, že na něm nenechala rozeznít svůj hlas (a její zpěv nazývali kuňkáním), tentokrát vsadila na popového producenta Martina Ledvinu, jenž zároveň v té době hrál v její doprovodné kapele. Společně vypilovali jedenáct nových písniček, na nichž se nebáli pustit do silných popových refrénů a melodických hymen, ale oťukávali i folkovější polohy. 

Zpěvačka si opět některé písničky napsala sama - včetně emotivní "Vzpomínky", kterou prodloužila tradici, že poslední položky svých alb vždy věnuje své matce. Autorsky ale vypomohli třeba i Filip Horáček ze skupiny Prohrála v kartách, tradičně Michal Hrůza, jenž napsal budoucí singl "Stačilo říct", i v té době nepříliš známý mladíček Tomáš Klus. Začínajícího písničkáře tehdy Aneta objevila na jednom z festivalů a k jeho rostoucí popularitě přispěla i tím, že propůjčila svůj hlas do jeho skladby "Navěky" k filmu "Anglické jahody", která se záhy stala hitem. Brávala ho jako hosta i na své koncerty a Klus jí to oplatil tak, že pro ni napsal titulní písničku celé desky. Podle jejího vyprávění vznikla velmi rychle během jednoho ze společných dní na chalupě. "Neděkuj, napsala sis to v podstatě sama. Úplně stačilo, že jsi tu byla," řekl tehdy písničkář poté, co Langerová zjistila, že zatímco s ním konverzovala, text už je k jejímu překvapení hotový.

Album sklidilo chválu fanoušků i kritiků - Aneta na desce znovu ukázala přednosti svého nezaměnitelného hlasu a nabídla pop, který sice na rozdíl od předchozí nahrávky netoužil být alternativní, ale v rámci mainstreamu dal vše, co mohl. Pilotní singl "V bezvětří", kteří někteří přirovnávali třeba k tvorbě U2, byl dokonce v cenách Anděl vyhlášen skladbou roku a Anetino nabyté sebevědomí se projevilo i na další frontách. Třeba tím, že konečně otevřeně řekla:

"Ano, líbí se mi ženy"

Nebyl to přitom žádný dopředu promyšlený coming out - začátkem roku 2010 dělala Aneta rozhovor pro jeden deník a tázající se zeptal, zda je se svou partnerkou šťastná. "Ano, jsme velice šťastné," přitakala a následně se o celé záležitosti rozpovídala. I když později přiznala, že s autorizací chvíli váhala, nakonec svého kroku nelitovala. Mediální hon po jejím otevřeném přihlášení k homosexuální orientaci utichl, a zpěvačka se tak klidné mohla na veřejnosti objevit se svou dlouholetou partnerkou Ivou Müllerovou, ředitelkou hudebního vydavatelství. S tou už přitom randila od dob SuperStar. 

Už dávno předtím, než šla s pravdou ven, se přitom říčanská patriotka těšila vysoké popularitě u lidí s menšinovou orientací, tento krok ale její významné postavení coby reprezentantky českých homosexuálů jen upevnil. Portál Colour Planet ji dokonce následně jmenoval nejvlivnější gay a lesbickou ikonou v Česku. I přes svou introvertní povahu zpěvačka později rozkvetla a dnes již o své přízni k ženám hovoří zcela otevřeně, nebojí se navštívit různé diskuzní pořady nebo podpořit lidi se stejnou orientací na akcích typu Prague Pride. V posledních letech také často hovoří o touze jednou vychovávat děti. 

"Aneta je dokladem, že coming out celebrit neznamená konec kariéry," prohlásil například Janis Sidovský. A pravdou je, že její obliba skutečně nijak neutrpěla. Z případných námitek netolerantních jedinců si proto nemusí dělat těžkou hlavu.

Světluška

Svou popularitu nevyužívala jen ve svůj vlastní prospěch - už v roce 2005 začala spolupracovat s nadačním fondem Českého rozhlasu, který pod názvem Světluška pomáhá nevidomým. Možná v té době sama ani netušila, jak moc s projektem splyne. 

Nebyla jen mediálně známou tváří, kterou vyfotíte na plakáty, ale jako patronka se snažila pomáhat, jak mohla. Každoročně pořádala benefiční koncert, byla u otevření Kavárny Potmě, kam vodila známé hosty a pila s nimi kávu, dokonce se sama učila v černém prostředí pohyboval a návštěvníky obsluhovala a zpívala jim. To vše v absolutní tmě. 

Ještě loni se Světluškou oslavila desetileté výročí fungování nadace, letos na jaře však poměrně nečekaně oznámila ukončení spolupráce. "Světluška do našeho života přinesla možná více, než jsme si uměli představit. Stala se naší součástí. Nelitujeme jediného roku, který jsme spolu strávili. Odevzdali jsme jí kus života a ona nám to mnohonásobně vrátila," uvedla v tiskovém vyjádření, kde svůj krok zdůvodnila odlišnými názory na směřování projektu, než jaké má vedení. Nadace sice ve své činnosti pokračuje dál, pro mnoho lidí však navždy zůstane spojena s Anetiným jménem.

Smyčce a "Pár míst"

Odjet turné bez velké kapely a okusit intimní, akustickou atmosféru koncertů bylo jejím snem už dlouho. Když se na podzim roku 2011 rozhodla vyrazit na šňůru s klávesistou Jakubem Zitkem a smyčcovým triem ve složení Dorota Barová, Vladan Malinjak a Veronika Vališová, asi sama netušila, jak rozsáhlý projekt se z "Pár míst..." vyklube. Repertoár z jejích tří studiových alb (přičemž převažovaly písně hlavně z druhé a třetí desky) byl obléknut do nových aranží, v nichž se míchaly chutě klasiky, ale třeba i čistokrevného country. Kvůli velkému zájmu diváků byla nakonec série, jež skutečně původně zahrnovala jen pár míst, prodloužena o další sadu zastávek v následujícím roce a v květnu 2012 vyšel také záznam koncertu z pražského Bio Oka. 

Zpěvačka komornějšími aranžemi svých popových hitů opět pokračovala v trendu příklonu spíše ke staršímu publiku - na rozdíl od jejích koncertů na stojáka, kde uměla pořádně hrábnout do kytar a publikum strhnout k tanci, bylo totiž "Pár míst..." daleko náročnější na pozornost. Z původních pár zastávek se nakonec vyklubala etapa, o které interpretka mluvila jako o své srdeční záležitosti, co by zároveň měla částečně ovlivnit i zvuk jejího čtvrtého řadového alba. 

Živou nahrávku jako singl doprovodila balada "Vzpomínka" z předchozí desky "Jsem", která sice nezněla z rádií na každém kroku jako kdysi její velké hity, cestu k posluchačům si ale našla. Když ji pak Aneta na jaře 2013 zpívala na předávání výročních cen Anděl, mnozí mluvili o jednom z nejsilnějších momentů ceremoniálu. Jednu okřídlenou sošku si přitom v ten večer sama odnesla domů - akademie jí právě zásluhou "Pár míst..." označila jako Zpěvačku roku.

Tanec, divadlo, film... Nezůstala jen u hudby

Aneta vždy ráda zkoušela nové věci - ať už to byly nejrůznější účesy, které v raných letech své kariéry prostřídala (od šachovnicového střihu přes dredy až ke krátkému blond sestřihu), nebo hudební polohy, jež vyzkoušela na albech nejen svých, ale i v roli hosta - vždyť na své desky si ji přizvali třeba Wabi Daněk nebo nejčerstvěji Radůza. V posledních letech však začala více než kdy dříve koketovat i se zkušenostmi mimo hudební sektor.

Vše začalo v roce 2010 po jejím coming outu, kdy zženštěla a vytahané džíny začala stále častěji nahrazovat sukněmi, chlapecké sestřihy zase vyměnila za dlouhou dívčí hřívu. Postupně přestávala být vnímána jako šedá myška, což vyústilo i v pozvání do taneční soutěže StarDance. Hudebnice se vždy toužila naučit tančit, a tak nabídku přijala jako výzvu - přesto ji mnozí označovali za outseidera. V páru s Michalem Kurtišem se ale cítila nečekaně dobře a týden od týdne stále pookřávala, až dotančila do samotného finále. V něm sice nestačila na Pavla Kříže a jeho partnerku Alici Stodůlkovou, i přesto mohla mluvit o vítězství nad sebou samotnou.

Vyzkoušela si také roli v divadelní hře "Plantáž", což byla předehra muzikálu s Martou Kubišovou "Touha jménem Einodis", o kterém již byla řeč výše. Dosud nejvýraznější roli jí ale ušila režisérka Marta Nováková, která začala loni natáčet celovečerní film "8 hlav šílenství" o skutečných osudech ruské básnířky Anny Barkové, která skončila v gulagu. "Nechtěla jsem herečku, ale někoho. kdo bude svou roli opravdu prožívat, jako by Anna Barková byla ona sama," vysvětlovala režisérka nečekanou volbu představitelky hlavní hrdinky. A soudě dle fotografií z natáčení si Langerová skutečně sáhla na dno. Film by měl mít premiéru na jaře 2015.

Fanoušci tak mohli svou oblíbenkyni v posledních letech vidět v mnoha různých rolích, trochu do ústraní jako by však ustoupila její samotná hudební kariéra - vždyť od vydání zatím poslední studiovky "Jsem" uplyne na podzim již pět let. Dlouhá pauza by však podle posledních prohlášení měla skončit ještě letos. Některé nové písničky už zařadila do svého koncertního programu, ukázky najdete ve videu ze zkušebny níže. Uvidíme tedy, jak Aneta Langerová vykročí do své druhé dekády na české scéně. Během té první zvládla postupně přerod z osočované hvězdičky, jejíž prvotní sláva byla dílem televizního fenoménu, nejen do role etablované zpěvačky a muzikantky, ale i respektované osobnosti.


 

Článek uvedl musicserver