1 3 2
Aneta Langerová > Novinky > Aneta Langerová: S mou orientací to není černobílé - kopie

Aneta Langerová: S mou orientací to není černobílé - kopie

15.2.2013

Je populární, talentovaná, úspěšná a má ráda ženy.

Aneta Langerová (25) v otevřeném rozhovoru pro Blesk magazín promluvila nejen o své sexuální orientaci.

Za chvíli jsou tu Vánoce, těšíte se?

„Mám Vánoce ráda, ale nejsem ten typ, kterého zaplavuje předvánoční nákupní horečka. Je to krásný čas, jedno z nejemotivnějších období v roce. Jen nikdy nevím, jestli budou všichni v rodině ve stresu, nebo zavládne příjemná atmosféra.“ 

Zoom gallery

Co je častější?

„Většinou to dopadne dobře. Ale když máte těsně předtím koncert, což jsem měla loni a mám i  letos, tak je člověk v takové obrovské euforii, že o Vánocích musí balancovat, utišit se a vrátit se zpátky na zem. Není to nic tragického, ale doufám, že to letos ustojím.“ 

Jak vzpomínáte na vaše Vánoce v dětství?

„Velmi dobře. Já jsem vždycky slídila po všech skrýších a skříních.“ 

Hledala jste dárky?

„Samozřejmě, nikdy jsem to nevydržela. Hlavně když jsem tušila, co asi dostanu. Pamatuju si, jak mi máma naznačila, že mi pořídí mého prvního walkmana. Měla jsem doma naštosované kazety a mohla jsem si je přehrávat jen na klasickém jezevčíkovi. To jsem byla v  takovém rauši, že jsem lezla po skříních a hledala. A opravdu jsem ho objevila. Nikomu jsem ale nic neřekla a pak jsem dělala hrozně překvapenou.“ 

Je dneska ještě nějaký dárek, po kterém byste tak toužila?

„Mám kamarádku, která vymýšlí skvělé dárky. Třeba mi shání v antikvariátech staré plakáty, něco, co je se mnou spojené. Takže když jsem byla ve StarDance, dostala jsem od ní krásný plakát s nápisem Kdo tančí, je stále mlád. Jinak si ale na dárky nepotrpím. Ale miluju papírnictví, veškeré tužky, bloky…“

Co klasické ženské věci, jako například oblečení, kosmetika?

„Nevím, od koho bych mohla dostávat oblečení. nic takového nedostala. Snad kromě ponožek babičky.“ 

Ptám se proto, že jste za poslední rok očividně zženštěla.

„Dřív jsem hodně experimentovala s účesy, hledala jsem, v čem mi je nejlíp. Nakonec jsem se samozřejmě ukotvila v tom, v čem mi bylo nejlíp vždycky. To znamená přirozeně dlouhé vlasy, ne žádné šachovnice, dredy a podobně, ale ráda jsem si tím prošla.“ 

Kolik času strávíte ráno před zrcadlem?

„Dlouho, opravdu dlouho. Ale často to není vůbec vidět. Koukám na  sebe a  říkám si, že to snad není možný. (směje se) Ještě se vždycky stokrát vrátím, než se někam vypravím, takže v tomhle jsem hodně ženská.“ 

Taky se ráno několikrát převlékáte?

„Ano, stokrát. Vždycky si doma uklidím a druhý den, když vycházím z domu, tak byt vypadá jako po výbuchu. Protože jsem opravdu schopná jít desetkrát do skříně a všechno to změnit, přečesat, přelíčit.“ 

Ve čtrnácti letech jste přišla o maminku. Chodíte za ní na hrob o Vánocích?

„Byla jsem za ní teď nedávno, protože byly Dušičky. Tak jsem koupila věnec, ze kterého jsem si říkala, že bude mít máma radost. Bylo to vtipné. Já se na tom hřbitově vždycky hrozně nasměju. Když tam jdu a něco koupím, tak vím, že bychom se tomu s mámou smály. Tak teď jsem koupila velikánský věnec, který se tam skoro nevešel.“ 

Dneska už ve vás vzpomínka na mámu nevyvolává smutek?

„Někdy je mi smutno, ale vzpomínky ve mně vyvolávají spíš radost, že jsem takovou mámu vůbec někdy měla. Samozřejmě, že ve čtrnácti je pro holku těžké přijít o mámu. Dlouho mi pak chybělo zázemí a domov, který vytvářela. Ale přišla SuperStar a  všechno se tak převrátilo naruby, že jsem neměla moc času nad tím přemýšlet. Pomohlo mi to získat nadhled, a proto se dneska můžu smát na hřbitově.“ 

Zvládal vám táta nahradit i maminku?

„Táta se o mě skvěle staral vždycky. Tvrdě pracoval, abychom si my mohli užívat naše koníčky. Takže s námi nejčastěji byla máma, táta byl v práci. Ale zároveň jsme věděli, že v něm máme oporu. Když pak máma umřela, její úlohu převzal společně s mými dvěma staršími sourozenci. Vychovávali mě všichni tři, brácha asi nejvíc.“ 

Kolik vás sedí u štědrovečerního stolu?

„Naposledy to bylo spíš tak, že jsme se různě měnili a objížděli jsme příbuzné, než že bychom se všichni v jeden okamžik sešli. Ale předtím jsme byli vždycky tradičně všichni spolu u  táty na chalupě. Bratr se ženou a dvěma dětmi, táta s přítelkyní a sestra se čtyřmi dětmi. Takže se mnou dvanáct lidí. Museli jsme vždycky na půdě vyštrachat staré stoly, abychom měli vůbec kde sedět!“

S přítelkyní jste svátky neslavila?

„Taky, ale vždycky nějak v kruhu rodinném. Buď jsme každá jely za svojí rodinou a  Zoom gallerypak se někde sešly, nebo jsme se sešli všichni dohromady.“ 

Jak jste doma přiznala svou orientaci?

„Bylo mi sedmnáct let, když jsem se poprvé zamilovala do ženy, a vím, že jsem si říkala, že jsem nějaká divná. Do té doby jsem chodila s klukama a bylo to fajn. S tátou jsem to nikdy neřešila dopodrobna, jen jsem prostě měla potřebu mu to říct. Ale přesto jsem byla před rodinou dlouho v tichosti o čemkoli, co se týkalo vztahů.“ 

Jak přišel ten zlom?

„Poprosila jsem tátu, jestli by se se mnou nešel projít. Tak jsme chodili na chatě kolem fotbalového hřiště. A já jsem opakovala: Tati, já ti něco musím říct! A on: No tak mi to už proboha řekni! Už jsme byli asi v pátém kolečku a já se nemohla vymáčknout. Tak se začal vyptávat, jestli jsem něco provedla. Říkala jsem, že ne, že jde jen o to, s kým teď žiju. A pak, z ničeho nic, jsem vybalila: Je to, táto, ženská, no. On se na mě podíval a říká: Jé, to je super!“  

Tak to je ideální reakce.

„No naprosto. Říkal, že je mu to sympatické. Já se s  tátou o svém osobním životě nikdy moc nebavila, ale tímhle se to hrozně prolomilo. On je úplně skvělý i v tom, že říkal: Víš, to přece nemusí být nikdy černobílé, nemusí to být tak, že budeš jen s mužem, nebo jen s ženou. Prostě máš tu škálu citů trošku širší a záleží ti hlavně na tom, kdo je ten člověk, jak se k tobě chová. Uvidíš, co všechno tě ještě v životě potká. A já si řekla – tak jo. Je skvělý, že mě hned nešoupnul do nějaké škatulky. Jakože: Ty to máš takhle a vyřešeno. Protože tak to na světě není. Aspoň já to tak nevidím.“ 

Vy myslíte, že byste vážně mohla být i s mužem?

„Sama si kolikrát říkám, jak to vlastně všechno v tom životě funguje a jak je to možné. Plně respektuju přírodu, nemám vůbec nic proti mužům. To vůbec ne, naopak. Ale zároveň to duševní sdílení se ženou je pro mě něco tak vzácného, že to nejde přehlížet. Čím jsem starší, tím víc si to uvědomuju. To sdílení je pro mě pořád silnější než ten model muž – žena – rodina. Ale samozřejmě mi to vrtá hlavou. Sama jsem z toho někdy zmatená, co mi to nalili do vínku, a tak se snažím nepřemýšlet, co je a co není přirozené, a žiju jen dle svého citu.“ 

Co registrované partnerství, šla byste do něj?

„Až budu mít potřebu se vdát, tak asi ano, ale zatím to tak necítím. Nehledě na to, že ten zákon ještě není doladěný. Například jako svobodná žena můžete mít děti, ale v momentě, kdy se zaregistrujete s jinou ženou, tak vám to zakážou. Což mi přijde naprosto bizarní.“ 

Co děti? Ty evidentně máte ráda.

„Zbožňuju děti!“ Tak to byste asi chtěla vlastní... „Chtěla bych vlastní, ano. Akorát zatím nevím, jakým způsobem toho docílit. U ženy je to úplně přirozené, že chce děti. Takže počítám, že to jednou přijde a nějak to zkrátka půjde. Já se toho nevzdávám. Nemyslím si, že když máte ráda ženy, tak že by to mělo automaticky znamenat, že nemůžete mít vlastní děti.“ 

O párech stejného pohlaví kolují některé zažité stereotypy. Například, že má ta dvojice rozdělené role na muže a ženu.

„U mě to tak nikdy nebylo, vždycky jsme se přirozeně doplňovaly. Některá žena může být praktičtější, druhá zase společenštější. Jde o to, koho potkáte a s kým zrovna žijete. Já to opravdu nikdy neměla tak, že bychom se rozdělovaly namuže a ženu. Dělat, že jsem muž, to je děsivá představa. Já jsem velmi ráda za to, že jsem žena.“ (směje se)

Aneta Langerová na turné

V prosinci vyrazila zpěvačka na koncertní turné Nahráváme! Název zvolila proto, že si fanoušci mohou poslechnout hity z chystané desky v naprosto syrové podobě. "Je to pro mě úplná novinka, že hraju před lidmi věci, které ještě nevyšly a zřejmě v té původní koncertní podobě ani nevyjdou. Je to takový křest ohněm." říká Aneta. NA koncertech ale zní samozřejmě i známé Anety písničky. Turné po deseti českých i moravských městech zakončí 23. prosince v Praze.

 

Zdroj: http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/186895/aneta-langerova-s-mou-orientaci-to-neni-cernobile.html